Říká se, že severský humor je trochu svéráznější oproti tomu našemu, následující film, na který se podíváme, tohle tvrzení jenom potvrzuje, i když je dost možné, že tvůrci šli s hranicí vtipnosti a nadsázky až za hranici, že ani otrlý československý divák nemusí některé scény pochopit a přijmout. Nicméně než se ponoříme do tajů tohohle záhadného skvostu, připomeňme si trochu obecnější informace, které jsou z filmem spjaty. Režisérem je v současnosti celkem známý islandský herec a (převážně) divadelní režisér Benedikt Erlingsson. Nejde úplně říct, že by s pozicí za filmovou kamerou neměl žádné zkušenosti. V roce 2007 a 2008 totiž natočil dva krátkometrážní snímky. První se překládá jako Díky, jež pojednává o muži, který se rozhodne spáchat sebevraždu. Druhým filmem je Naglinn, na ČSFD.cz je v anotaci představen následovně: "Pozrite sa, čo sa stane, keď jeden „dôležitý“ muž vypadne z okna a prepichne si čelo obrovským klincom. Tento film by mali vidieť všetci slovenskí politici, ktorí si o sebe myslia, že sú „veľké zvieratá.“ Erlingsson je podle mého mnohém více známý (aspoň naší evropské komunitě) jako herec, kupříkladu jsme ho mohli vidět ve filmu Larse von Triera Kdo je tady ředitel? (2006).

 

Zde se můžete podívat na druhý zmiňovaný kraťas

 

Erlingsson přebírá cenu za nejlepší režii na festivale San Sebastián International Film Festival. 

Tip na film: Úchylný pohled na podivně krásný život na Islandu, to je snímek O koních a lidech

 

Když už jsme tak nakousli ta ocenění, tak by bylo chybou nevzpomenout mezinárodní úspěch filmu O koních a lidech, tohle nepatrné dílo totiž posbíralo na 20 cen a 14 nominací po celém světě. Nebudu zde vypisovat všechny festivaly, kde se dočkali tvůrci uznání. Ovšem příhodnou zajímavostí však je, že snímek vyhrál v kategorii režie v Tokiu na Mezinárodním filmovém festivalu

 

 

Nastal čas, abychom se přesunuli k samotnému filmu. Pro začátek si myslím, že bude třeba jasně zdůraznit to, že pokud nemáte nějaké obšírnější zkušenosti s původní islandskou kinematografií, budete podle mého poněkud šokováni (tak, jak se to stalo mě) při sledování zmíněného filmu. O koních a lidech bychom hravě mohli zařadit mezi tzv. artové filmy, i když se v poslední době zdá, že všechno, co pochází z Evropy, je hned „artové" a toto označení dosti možná začíná postrádat svoje původní označení. Nicméně pro lepší kategorizaci ho využijeme. Při bližším zamyšlení nad žánrem a jeho následovném ukotvení bych se nebál škatulky „sousedské zvířecí drama" s přesahem do černého humoru a s lehkými prvky nahé romantiky. Island je bez pochyby krásnou zemí, která na cestovních letácích a propagačních videích vypadá jako České Budějovice od Cimrmana, ovšem právě tohle všechno autoři popírají a překládají surovou (ne)zábavu mezi skupinkou obyvatel jedné malé vesnice. 

 

Tip na film: Úchylný pohled na podivně krásný život na Islandu, to je snímek O koních a lidech

 

Film nás totiž zavede do země, kde nic není nemožné a i ta největší absurdnost se může záhy přeměnit v krutou a svým způsobem vtipnou realitu. Jako další důležitý bod je třeba přiznat, že se nedočkáte žádné vztahové romantiky mezi zvířetem a člověkem. Ochránci a milovníci koní budou dozajista zděšeni a ještě během titulků budou hořečnatě psát petice a dopisy plné hněvu a znechucení. Autoři však uvádí, že během natáčení nedošlo k zranění jediného koně, což je ve srovnání s dějem celkem obdivuhodné. 

 

O čem to tedy vlastně je? Dalo by se říci, že jde o prazvláštní souhrn bizarních historek a náhod, které většinou vedou ke komickému úmrtí. Kupříkladu zde máme Vernhardura, který miluje ruskou vodku, ovšem vinou jazykové bariéry nepochopí, že odkoupené pitivo je příliš silné a upije se. Jsme svědky sousedských rozepří a podivně zajímavé lásky ke zvířatům. Od tohoto filmu považuji Island za místo, kde je hlavním dopravním prostředkem kůň, a pokud například nemáte člun, tohle ladné zvíře hravě poslouží i jako mořské plavidlo. Těžko se zamýšlet nad nějakým přímým sdělení, poněvadž snímek je spíše takovou sondou do zobrazovaného života, tvůrci využívají minimum dialogů a spíše se orientují na symboliku přírody, člověka a vzájemného soupeření o přežití. 

 

Tip na film: Úchylný pohled na podivně krásný život na Islandu, to je snímek O koních a lidech

 

Osobně považuji O koních a lidech za takovou zajímavou exkurzi do světa bez civilizace. Nemyslím tím, že by místní lidé a zobrazované charaktery byli negramotní, ale že je nezasáhl koloběh času a celosvětového honu za majetkem a slávou. I když jsou zobrazovaní lidé zvláštní a jejich chování a osudy nepochopitelné, možná právě v jejich odlišnosti je to skryté tajemství a možná právě proto by na tenhle film sedělo (lehce reklamně zprofanované rčení) „tady je svět ještě v pořádku". Nakonec musím přiznat, že sledování tohohle díla bylo šokující a mnohdy velmi fyzicky náročné, nicméně s delším myšlenkovým odstupem se mi začínají objevovat témata a pointy, které jsem během filmu nepochytil nebo si nespojil. Určitě je to takový typ filmu, ke kterému se ještě jednou někdy vrátíte.

Ohodnoť článok
0
Zdroj: ČSFD, IMDb