Tento americký režisér, který pochází z Los Angeles a letos v únoru oslavil kulatou padesátku, patří bezesporu k jedněm z nejsledovanějších tvůrců celého Hollywoodu. Když se totiž podíváme na jeho režijní filmografii, můžeme z klidem prohlásit, že 90 % jeho tvorby se stalo velmi finančně úspěšnými projekty a mnohdy převýšily až trojnásobek daného rozpočtu. Na druhou stranu nepatří Bay mezi vážnější oblíbence u odborné kritiky, která kupříkladu jeho poslední film Transformers: Zánik nepřijala úplně v dobrém (upřímně, není se moc co divit, poněvadž tenhle snímek naprosto postrádá scénář). Snímek v USA vydělal nějakých 250 milionů dolarů, což upřímně není zase moc, vzhledem k takové velikosti filmu a tomu, že blockbustery jsou více žádané u domácího publika. Nicméně v zahraničí vydělal snímek přes 800 milionů dolarů, takže se bez problému přehoupl přes pomyslnou hranici jedné miliardy a Bay se mohl tetelit blahem, že má na kontě další úspěšný hit. Můžeme tedy říct, že je typem režiséra, který zná tajemný recept na finančně úspěšný snímek? Odpovíme si na tohle později, nejprve shrňme všechno pořádně od začátku. 

 

Nepřišel léčit rakovinu, ale bavit lidi, aneb čím je zajímavý režisér Micheal Bay

 

Bay se narodil 17. února (február) 1965, nikdy se nepodařilo zjistit identitu jeho pravého biologického otce. On sám prohlásil, že je jím samotný John Frankenheimer, slavný režisér, který byl dvakrát nominován na Oscara a je režisérem například slavného filmu Sedm květnových dní. Nicméně Frankenheimer tohle tvrzení popřel a testy DNA mu daly za pravdu. Bay prohlásil, že testy v té době ještě nebyly na takové úrovni. Ve třinácti museli jeho prvnímu natáčení asistovat hasiči, protože se mu krátký film o mimozemské invazi poněkud vymkl z rukou. V patnácti dostal práci jako administrátor v Lucas filmu. Později odchází na studia a po nich začíná natáčet reklamy pro Nike či Coca-Colu, za což je tak oceněn v roce 1995 cenou od Directors Guild of America za několik reklam jako například tyto:

 

Mimochodem, všimli jste si toho typického nájezdu s podhledem? Dalo by se říct, že je to takový „trade mark" od Micheala Baye. Nuže pokračujme dále. Mimo reklamy natočil i několik hudebních videoklipů pro velikány jako Aerosmith či Lionel Ritchie. V roce 1995 debutoval se dnes už kultovním akčním snímek Mizerové, do kterého obsadil v té době neznámého Willa Smithe a Martina Lawrence. Smith prý dostal roli jen proto, že Bay viděl jednu epizodu Fresh Prince. Snímek s ubohým rozpočtem 25 milionů vydělal neuvěřitelných 160 milionů. No tomu se prostě říká začátek, jak má být. S odstupem času můžeme říct, že je na tomhle filmu vidět ta pravá poctivost a zručnost, kterou Bay má, nekombinuje zde CGI efekty a přemrštěné množství ohlušujících výbuchů, film je vybroušen do dynamického diamantu plného hlášek, aut a nekompromisní akce, která je ovšem příznivá k divákovi a objevuje se na místech, na kterých má být a tam dobře funguje. O rok později přichází se Skálou, ve které se už pomalu objevuje určitý patos a kýč, který později Bay využívá naprosto cíleně a můžeme říct, že se v něm doslova vyžívá. Nicméně zde režisér ukazuje i svůj talent pro vyprávění dramatické linie a je vidět, že je schopen držet i jemný pocit napětí. Film sám o sobě nijak nevybočuje z jeho pozdější filmografie, ale určitými detaily se stává takovou černou ovcí v porovnání s dalšími projekty. 

 

Nepřišel léčit rakovinu, ale bavit lidi, aneb čím je zajímavý režisér Micheal Bay

 

Pokud si u Skály získal aspoň určitou část kritiků, kteří uznale pokývali hlavami a přijali film za vzorného člena akčního žánru tak u Armagedonu si získal celou Ameriku. Je nutno přiznat, že ten film má tak hloupou narativní linii, že u jiného režiséra by podobné téma naprosto propadlo a bylo by zapomenuto, ale to by nebyl Bay, aby z podprůměrného námětu vytvořil divácký hit, který přetrvává do dnes. Bay má totiž naprosto dokonalou schopnost pozorování a jeho záběry nejsou nijak esteticky vyhlazené ani nejde o pečlivě připravované kompozice, ale právě kýč a jemná stylizace se pod jeho vedením stává jakýmsi magickým kouzlem, kterému podlehnete. Když odoláte tomu náporu a nenecháte se strhnout opět rychlým tempem, charismatickými postavami a tím vizuálním orgasmem, který je předváděn, tak je vlastně hrozně jednoduché poznat, jak nechutně pro-americký je tenhle film. Opravdu, propaganda zde sálá z každého detailu a Evropan by až zvracel, ale co naplat, když to má nabušený spád. Sám o sobě mluví fakt, že v jedné dvousekundové sekvenci je napasováno doslova 13 střihů. Když vás nezaujme obraz, je zde vždy možnost vsadit na dobrý soundtrack. Upřímně, kdo si u toho konce nepobrečel? 

 

Jak tomu bylo v případě Armagedonu...

 

...tak i u Pearl Harboru. 

 

Když už jsem nakousl Pearl Harbor, tak se k němu přesuneme. Opět narativ tak hloupý, že byste ho vymysleli za pět minut v sedm ráno cestou z hospody. Jenže koho by zajímal děj, když máte možnost natočit jeden z nejepičtějších momentů historie. Říkejme si, co chceme, ale vyobrazení náletu na přístav je opravdu strhující a v každém zanechá silnou stopu. Při vyobrazení „klidu před bouří" Bay ukazuje, jak dobrým vypravěčem umí být, všichni víme, co se v následujících minutách stane, ale netušíme, do jaké míry to režisér dovede. Snímaná akce nás přímo vtáhne do děje, a v tu chvíli nás nezajímá děj, ale samotné přežití hrdinů a to je právě Bayovým cílem, nechce, abychom přemýšleli nad motivací postavy, která běží z bodu A do bodu B, chce, abychom si tu podívanou užívali a to se v průběhu náletu opravdu děje. Následně totiž přichází rychlý kontrast, kdy po náletu zjišťujeme škody, vidíme raněné a mrtvé a dochází nám střet s realitou. Je zde totiž dokonale nastíněno to, jak se asi lidi při náletu cítili, v jednu chvíli vám jde o holé přežití a následně se dostáváte do reality a vidíte, co se vlastně stalo. Bay v průběhu filmu staví na epizodních příbězích, které pak udeří velkou silou, jako je kupříkladu následující scéna. 

 

 

No není ten soundtrack boží? Za nejvydařenější sekvenci považuji moment, kdy se hlavní hrdinové dostávají do vzduchu, chvíle, kdy se letadla vynoří z kouře, je dokonale metaforická a ohromující.

 

 

Ještě pro představu krátká ukázka z „making of" a řekněme si to upřímně, bez Zimmerovy hudby by byl film poloviční.

 

 

Tím jsem v krátkosti shrnul tři důležité filmy v kariéře Michaela Baye. Poté natáčí další úspěšné pokračování Mizerové II a nepříliš diskutovaný Ostrov, který překvapil svojí umírněností vzhledem k akčnosti a režisér spíše budoval vzájemné vztahy postav. Ovšem ten nejzásadnější zvrat přichází v roce 2007 s hitem Transformers, dalo by se možná říct, že první film ho vynesl do nebes, ale jako série bude dosti možná jeho profesní zkázou. 

 

První díl Transformers vyvolal po celém světě nadšení a i mnoho kritik mluvilo kladně. Bay totiž spojil několik fungujících jednotek do samostatného filmu. Opět nechybí stereotyp a kýč v podobě amerického vojáka, na kterého doma čeká rodina, ale on je „hrdina" a jde bránit svoji vlast. Nechybí ani obraz „loosera" či asociální trosky, ze které se stane střed zájmu a díky dražšímu autu hned dosahuje lepší pozornosti a má na lepší „holku". Materialismus prostě vládne. Nechybí ani zarputilý agent FBI a patriotismus doslova sálá z každé popelnice. Nicméně všechny tyhle aspekty, které spíše otravují, než aby zaujaly, nakonec vyúsťují ve vynikající podívanou, kterou Bay prostě umí. Dokáže skvěle časovat scény, jeho bojové sekvence jsou dechberoucí a už samotný fakt, že člověk poráží obrovské stroje, je prostě „fucking awesome". 

 

Nepřišel léčit rakovinu, ale bavit lidi, aneb čím je zajímavý režisér Micheal Bay

 

Nicméně právě detaily a věci, které jsem zmínil, nás aspoň trochu nutily film sledovat a vžívat se do postav. Druhý, třetí a čtvrtý díl postrádají dramaturgii a scénář zde chybí úplně. U jedničky bylo aspoň jasně stanoveno, kdo za koho bojuje a kdo umřel, ten umřel. Kvůli neustálému oživování a opakování těch stejných postupů dochází k vyčerpání námětu. Navíc s každým dílem přibývá víc robotů a divák nemá ani šanci získat nějakou sympatii, protože buď záhadně hned zmizí, nebo zemřou, či se už neobjeví v dalším pokračování. Hold je třeba si přiznat, že čeho je moc, toho je příliš a ne každý záběr musí znamenat další výbuch. Takže doufejme, že se Michael Bay probere a opět se nám dostane hloupé, ale zábavné podívané a ne naopak, sice opět hloupé, ale nudně nic neříkající akce. 

 

Na závěr si dejme něco odlehčujícího, souboj těch největší režisérských velikánů, Michael Bay samozřejmě nesmí chybět a jeho příchod je jak jinak než velkolepý

 

Jaký je váš nejoblíbenější film Michaela Baye?
Mizerové (1995)
41 hlasov
Skála (1996)
59 hlasov
Armagedon (1998)
48 hlasov
Pearl Harbor (2001)
25 hlasov
Mizerové II (2003)
43 hlasov
Ostrov (2005)
21 hlasov
Transformers (2007)
45 hlasov
Transformers: Pomsta poražených (2009)
10 hlasov
Transformers 3 (2011)
11 hlasov
Pot a krev (2013)
31 hlasov
Transformers: Zánik (2014)
4 hlasy
Ohodnoť článok
2